Když jsem byla v Británii před dvěma lety, vyrazily o volném víkendu mé britské kamarádky na nákupy a strávily tak celý den. Vrátily se pak ne s jedním, nebo dvěma vysněnými kousky oblečení, ale celou kupou. Říkala jsem si, že je to baví!?! Říkala jsem si, tyjo, takhle utrácet!
Od té doby Koruna výrazně posílila. A ceny oblečení v obchodech (v Británii) se mi zdají snad i nižší než dřív. (možná tím, že v Čechách všechny H&M a C&A a spousta dalších mezinárodních obchodů s oblečením přepočítává ceny jako kdyby bylo stále 30 Korun za Euro).
Nesmíme zapomínat na letní výprodeje, ve kterých je spououousta sqelého oblečení a slevy i 70 % (ne jako v Čechách, kde maj při 30 % obchody pocit, jaký jsou borci:))
A pak je tu Primark. Vejděte-li do Primarku, máte pocit, že veškeří východoevropané v Británii se koncentrují právě tam. (Takže pozor na jazyk, až budete česky drbat kolemjdoucí:)
Není divu, aupairkami oblíben, je to snad nejlevnější britskoirský obchod.
Někteří Britové jím opovrhují, protože na výrobě tohoto oblečení určitě pracují chudé bangladéšské dětičky za pár šupů. Říkám si ale, že abych je nenutila takhle pracovat, musela bych asi chodit nahá, protože v Bangladéši apod. se takhle vyrábí oblečení pro spousty obchodů. A fairtrade tílko se mi zatím podařilo koupit jedno.
Ale zpět. Když jsem letos vlezla do Primarku, nestačila jsem se divit! Ty věci jsou prostě zoufale zoufale zoufale levné (ano a už dávno i pro nás) a ještě často stylové.
Výsledek byl, že jsem odsud pokaždé odešla s obrovským nákupem (co do kusů). A za něj jsem zaplatila stejně, jako kdybych šla na večeři a pak zapařit a nebo za výlet vlakem.
Peněz rozumně a zábava na celý den.
Inu, být Britkou, byla bych velmi materiální a nakupovala a nakupovala a nakupovala...
...a naplňovala odvěkou touhu lidí shromažďovat....