QAsuleBloG

Včera se udělalo docela hezky...rozumějte 3°C nad nulou a nebyla úplně tma a bez sněhu a nepršelo. A tak mě napadla ta ďábelská myšlenka, že po několika týdnech cyklistiské abstinence vytáhnu kolo. Totiž než začalo mrznout, tak jsem jezdila tak obden. Tady si člověk jízdu na kole skutečně může užít. Zatímco se kochá okolní přírodou (která skutečně stojí za to), vyplavují se endorfiny a hlavně se nemusí bát, že ho sejme někdo s motorem! Ano, v těchto šťastných zemích jsou hoooojně rozšířené cyklostezky nikoli jen cyklotrasy. (Jak jsem se nedávno dočetla, cyklostezka je stezka JEN pro cyklisty. Naproti tomu cyklotrasa je cokoli, kde jsou žluté šipky, kudy má cyklista jet, to znamená ale i silnice!)

Takže zde má dokumentace (cyklisti se mají dobře nejen v Holandsku:):

Helsinki










Já v Helsinkách a v přilbě













Stockholm













Tallinn

Všichni říkali, je to tak na den. Trochu jsem se bála, že to nebude stačit, protože plavba trvá 3,5h (jedna cesta). Nakonec jsem se s pomyšlením na stav mé peněženky rozhodla, že to stačit musí. Navíc podpořil mě v tom i článek na Wikipedii, který tvrdí, že město má 4000 000 obyvatel, a mapa města. No ve výsledku jsem téměř všechno proběhla během asi 3h, ale o tom později.
Můj den začal za tmy, po asi 4hodinovém spánku a konkrétně ve 3/4 na 6. Má guestmum mi radila, ať vyrazím raději dřív, že to bude "rush hour", tak abych měla rezervu... Ehm... Ve 3 ráno je v Helsinkách výrazně rušněji než v 7 ráno (to mi připomíná jednu americkou studii, která tvrdila, že ke znásilnění dochází daleko častěji v ranních hodinách než nočních. A já to nemohla pochopit, protože u nás je v 6 a v 7 už ruch, jenže v mnoha státech se vstává a pracuje později).
Nicméně jsem se nalodila (teď a i v Tallinnu proběhla pasová kontrola) a v 8 vyrazila. 3,5hodinová cesta byla dost šílená. Narozdíl od vlaku nebo busu nebo letadla tady nemáte svojí sedačku. Takže jsem seděla v kavárně a s mým nedostatkem spánku dost usínala, ale bohužel to moc nešlo. Nakonec jsem se přemístila k oknu se zábradlím, sedla si u něj na židličku, opřela se o zábradlí a asi hodinu pozorovala slunce a hodinu pak spala...Takže jsem aspoň trochu dohnala oba dva nedostatky:)
Tallinn byl nicméně kouzelný. Město sice malé, ale historické. Spousta městských hradeb a hradebních věží, spousta kostelů, spousta úzkých uliček a starých baráčků v centru.
Překvapením pro mě byla bankovka v hodnotě 25 EEK (estonské koruny), navíc kovové mají jen jednokoruny, 2 a vyšší jsou bankovky. Ačkoli třeba ta 2eekorunová vychází v přepočtu na něco málo přes 3 CZK:) Zkrátka takový Estonec je v balíku snadno.
Co mě trochu mrzelo, že byla spousta věcí zavřených (hlavně kostely). Negativum druhé jsou bídné turistické webovky Tallinnu, kde u většiny věcí chybí adresy a otvírací hodiny. A šokující zážitek byly pro mě záchody v nákupním centru. Smíšené. (slyšela jsem, že teď vznikají nějaké názory, že by záchody neměly být oddělené, a to z hlediska rovnosti pohlaví - no v tomto případě já konzervativně preferuji čůrat jenom se slečnami) Neuvěřitelně to na nich smrdělo. Brzy jsem pochopila, že tohle jsou ty záchody, na něž chodí teplo domova hledat bezdomovní Estonci.
Ale jinak jsou mé zážitky jedině pozitivní a pokud budete mít den volna, tak vřele doporučuji:)

Vždycky se pozastavuji nad těmi drobnostmi, které malým a nenápadným způsobem lidem tady každodenně ulehčují a zpříjemňují život.

V pytlíčkách s kořením je na každé straně zabudovaná taková páska, takže když pytík zavřete, už žádná vůně neunikne.
Jako v mnoha vyspělých státech tu lze chodit do knihovny na internet zadarmo (a tisknout za poplatek a používat flashku).
Povlečení má na opačné straně, než se otvírá, v rozích díry, takže se vám snadno převlíká.
U většiny světel lze regulovat, jak moc svítí, ztlumit, rozsvítit naplno a tak. Prostě jen otáčíte knoflíkem na jednu či na druhou stranu. A u stojacích lamp ho posouváte, protože nohou je posouvání snažší.
V kuchni je jedna ze zabudovaných skříněk (ta nad dřezem) odkapávač. Takže nádobí se neutírá, nádobí schne samo a ani přitom není vidět:)
A poslední perla... v Helsinkách existují zelené vlny pro chodce. Jdete-li obvyklou rychlostí, tak v určitých trasách můžete čekat na červenou na přechodě jen poprvé a pak už vám to vždycky vyjde na zelenou!

Někteří tvrdí, že to je tím, že hlavou státu je žena. Já si myslím, že jen oboje má stejné příčiny. A ty příčiny, i když je možná nedokážu pojmenovat, se mi líbí.

PS: Samozřejmě jsem si během posledních 3 dnů vzpomněla na další vychytávky a některé z nich jsou snad ještě lepší.Takže:

Myčka je v naší domácnosti zabudovaná tak, že začíná cca 30 cm nad zemí, takže se nemusíte ohýbat, když tam skládáte nádobí. Diskopati jistě ocení (a nejen oni:).
Pokud jdete do restaurace, dostanete vždycky vodu s ledem. Pokud i jíte, tak si nejprve objednáte a poté si dojdete (v ceně) k pultíku s zeleninou a saláty a naložíte si na talířek. Takže jíte zdravě a ještě máte co dělat než vám donesou jídlo:) (já vím, že za to stejně de facto platíte, ale je to příjemné.)
Na záchodech (např. v nákupních centrech) bývají kelímky, takže se můžete důstojně napít kohoutkové vody a nemusíte to tam chlemtat.
Většina benzinek je samoobslužná. Je tam automat, vstrčíte peníze nebo kartu a zvolíte, u kterého tankovadla stojíte. Pak musíte do 3min začít tankovat, noa na závěr vám vyjede účtenka...Proč na tohle potřebujeme my pokladní, které někdo neustále přepadává?
I digitální fotky si zařídíte sami. Do automatu strčíte flashku nebo jiné medium a všechno si navolíte (btw meli to i v češtině a bylo jo jednoduché a intuitivní). Pak vám akorát vyjedou 2 lístečky - jeden předáte personálu v prodejně, jeden je pro vás. A za 1 hodinu (ano, čtete správně, žádné 3 dny) si můžete fotky dojít vyzvednout.
Vůbec skoro na všechno tu existujou automaty - v knihovně (objednání knížek, prodlužovéní atp.), na dobíjení kreditu na kartičku na městskou, a vůbec:)

V zimě prý za polárním kruhem slunce nespatříte celé dny. To je všeobecně známo.
Že ho neuvidím ani na jihu Finska vHelsinkách (tedy POD polárním kruhem), jsem úplně nečekala.
Dnešní předpověď tvrdí:
Sunrise 9:08. Sunset 15:15. Length of day 6 h 7 min.
Ovšem slunce je někde schované za mraky a celý den nevylezlo. A pocit je to ještě hodně jiný, než když je zataženo v Čechách. Tady, když je zataženo, tak je prostě šero. A takových dní je tady spousta...tedy aspoň teď na podzim.
Pro ukázku přikládám fotky s časy, kdy byly pořízeny:)





14:30

















14:32

















15:09












Takže upřímně řečeno nechápu, jak tady lidi můžou duševně pracovat. Já některé dny (ty dny, kdy den není dnem) se prostě nemůžu vzbudit. Ale už jsem tu viděla, finové mají speciální lampu, která by měla vydávat záření podobné slunečnímu.
Inu, kam nemůže slunce, ani doktor mepomůže.

Tohle zvířátko tady potkáte na každém rohu...

Dětské houpačky






Muzea









Dopravní značky (tady není pozor zvěř - tedy v Čechách jelen, tady je hirvi!)








Nebo třeba karbanátky. Ty jsem měla a moc dobré (ačkoli takovej rozdíl od těch normálních to nebyl:)

Tenhle symbol severských zemí je tu opravdu hojně zastoupen i v běžném životě, pokud ale vstoupíte do prodejny se suvenýry, tak je všude:)

Na závěr si dovolím můj trapný objev po vícenež dvou měsících ve Finsku. Hirvi (anglicky moose) není sob, ale LOS! no není nad to nepoužívat češtinu:)

Můj den začal přeřízením hodinek. Na SEČ. A když jsme s lodí dopluli do přístavu, pelášila jsem do města (aniž by mi někdo vůbec zkontroloval pas:) no brzy to už snad budeme mít i tu:). Ano, pelášila. Všichni ostatní samozřejmě naskákali do autobusu. Já u sebe neměla ještě ani jednu SEK, takže pěšo. Procházka to byla příjemná - po břehu moře a asi pul hoďky.
Naběhla jsem do směnárny a tak začal muj nabitý den.
Shlédla jsem královský palác a klenoty a hradní stráž. Ta si narozdíl od té české s lidmi povídá, prochází se, obhlíží apod. Taky jsem viděla, jak vypadá jejich budka, když tam nejsou - ma skleněná dvířka (to asi aby jim tam opilci nemočili:).
Navstivila jsem Nobel museum. Schválně jsem tam dorazila na prohlídku v angličtině - no a dozvěděla jsem se třeba, že mezi oceněnými je míň než 50 žen z celkem cca 800 :(
Byla jsem take v národním muzeu umění - a co mě překvapilo dost, byli porcelánoví sobi.
Během dvou dní jsem stihla spoustu dalších muzeí, zámek pod UNESCem, skanzen, venkovní výstavu fotografií a spoustu dalšího...
Jediné, co mě ve Švédsku mrzelo, jsou ceny... Mají tam také koruny...Pytlíková polévka 13 korun, lístek na městskou 25, vstup do muzea 60, kafe u stánku 22 a tak různě. Člověk by si řekl; docela levné... No akorát si pak vzpomenete, že jedna Švédská koruna jsou víc než 3 České. :(

Stockholm je krásné město, hodně podobné Praze, aspoň z mého pocitu. Spousta historických staveb a kostelů a v centru pěší uličky mezi starými domy. Jen s tím rozdílem, že Stockholm je celý na vodě. Rozesetý na spostě ostovů a ostrůvků, takže ať je člověk kdekoli, na některé straně vidí vždycky vodu.

Rozhodnutí a všechno padlo až několik dní před odjezdem. Ano, volno, které jsem získala, chci strávit v Stockholmu.
Do Stockholmu se jezdí tradičně lodí, a tak i já jsem tenhle způsob dopravy zvolila. Vyrazili jsme asi v 6 večer. Já a další Japonci jsme se okamžitě vydali lovit snímky nahoru na palubu lodi. Je říjen, vítr fouká jak blázen, studí a cím dále jsme od města, tím víc. Ovšem já, která jsem se narodila uprostřed Evropy, jsem mořem tak fascinovaná, že mě moře, vzdalující se Helsinki, ostrůvky, ten obrovskej volnej prostor a nakonec i ten vítr dovnitř nezažene. Zmizela jsem až ve chvíli, kdy se začlo stmívat (což netrvalo tak dlouho :( )...
Loď je to obrovská, takováta zámořská..všichni mají samozřejmě spoustu peněz a vrhají se do restaurací, barů, hospůdek a heren (nebo sauny:), které na lodi jsou. Před cestou mi muj guestdad řekl: "Na lodi je dobrej bufet, člověk zaplatí jen vstup a pak už může jíst kolik chce a co chce. Tam určitě běž." Bufet na lodi byl. Vstup - 28 euro na dospělého. Takže jsem se rozhodla, že této výhodné nabídky nevyužiju. Dala jsem si v "kantýně" čaj a pak zalezla do své kajuty chroupat chleba s tuťákovou pastou.

Když jsem se chystala na cestu do Švédska, řekl mi můj guestdad: "Pěkně si to tam užij. Švédové jsou hezčí, mají víc peněz, všechno jim funguje a je tam takňák všechno stylovější". Možná to není všeobecný názor Finů na Švédy, nicméně to určitě o něčem vypovídá.
Finsko bylo součástí Švédska od 13. století do počátku 19. století. Pozůstatky jsou více než patrné; ve Finsku žije zhruba 6% Švédů, a to hlavně při západním pobřeží. Švédština je dokonce vedle finštiny úředním jazykem. A jak to tedy v bilingvním státě prakticky vypadá? A každý finský Švéd se učí ve škole finsky a Fin švédsky. Všude jsou cedule v obou jazycích, což se týká i názvů ulic a měst.
Tedy upřímně řečeno, pro mě celkem výhodné, protože u švédštiny jako germánského jazyku můžu význam celkem odhadovat.
několi příkladů finských a švédských slov:

Svým dětičkám ve Finsku jsem jako dárek na uvítanou přivezla domino s motivy Krtečka a knížku Krtek a potopa. Byla jsem připravená vysvětlit, že toto jsou oblíbené české postavičky...nicméně se ukázalo, že děti mají s Krtkem DVD - takže ho dávno znají a mají ho rády. O několik dní později jsem k tomu uviděla ve výkladní skříni nějakého obchodu hrneček s Krtkem. Úplně normálne tam stál...

Trochu mě ovšem znejistělo, když jsme tady viděla díl "A je to!". Ale ano, Pat a Mat jsou čeští, ale už jsou známí i po světě:)
A největší šok mě čekal, když se mě včera má guestmum otázala, jestli to, co je ted v TV, není české. V televizi běžela Cesta do pravěku!!! Česky, s finskými titulky...
Tedy jak je vidět, svět pohádek je taky malý a kulatý.
Nakonec znáte finské Mumínky?

Že bude v Helsinkách alkohol drahý, to jsem čekala. Že bude dražší něž v Británii, to už ne. Vyrazily jsme s dalšíma aupairkama včera do klubu. Nejenže platíte vstupné a pití je neskutečně drahé (i pro ně e srovnání s jinými cenami), ale ještě zaplatíte třeba 2 eura za šatnu... Myslela bych si tedy, že do barů a klubů chodí jen bohatí. Ale to ani náhodou...fornta, kterou jsme musely vystát, abychom se do baru dostaly, nebyla krátká. Ve Finsku se zkrátka pije často a hodně, jak mi sami Finové sdělili.
Alkohol (pivo nepočítaje) se dá koupit jen ve specializovaných obchodech (které jsou většinou stejně vedle supermarketů, ale je to prodej oddělený). Zajímavé je, že alkohol v těchhle obchodech se prodává jen do 9pm. Pak už musíte do baru.
V Finsku je naprosto normální, že vyrazíte večer sami. Protože (nebo proto?) se všichni seznamují a nezávazně konverzují (případně se spolu vášnivě svíjejí na parketu - to taky nezávazně:). Za večer se se mnou začalo bavit několik kluků (což může mít i spojitost s mojí, ve Finsku menšinovou, barvou vlasů, ale myslím, že nemá). To by se vám v Česku nestalo. Navíc poté, co se ukázalo, že finštinou nevládnu, v pohodě a plynule přešli do angličtiny (o zdejší vysoké úrovni aj někdy příště) - a to by se v Česku taky nestalo.

Už když jsem koukala netrpělivě z okýnka letadla, říkala jsem si; tyjo samy stromy... A když jsem přistála, tak jsem se v téhle představě jen utvrdila...Úplné centrum Helsinek je "normální" jako všechny ostatní metropole...spousta ulic a budov a občas nějaký park nebo stromy. Pokud jste ale alespoň trochu mimo úplné centrum, tak se poměry obrací. Místo ostrůvků "přírody" mezi budovami jsou tu ostrůvky baráčků skoro v lese...

Tak jsme dnes vyrazili na houby, přesněji řečeno "mushroom hunting". Celé mě to dost překvapilo, neboť v západních zemích jsou všechny houby brány jako jedovaté a kdo je sbírá, ten je veliký dobrodruh. Pravda, Finsko je od Čech na východ, nikoli západ.
Druhé překvapení mě potkalo, když jsme dorazili k lesu autem a chystali se na cestu. Nejen děti, ale ivšichni dospělí se automaticky přezuli do holínek. Já jediná jsem smělě vyrazila v goráčích (nutno připomenout, že oni je doma také mají).
A do třetice; byla jsem předem upozorněna, že o víkendu je v téhle oblasti spousty lidí, protože je tam pěkně a zároveň blízko Helsinek... Za celé dopoledne jsme potkali jednu skupiknu skautů a jednu paní a jednoho kluka. No zkrátka, finská představa přeplněnosti je porád ještě sympatická.