QAsuleBloG

Upřímně, kdybych tento článek neměla na základě čeho psát, bylo by to lepší. Jenže mě se před víkendem ulomil kus zubu. V tom zubu se kus něčeho ulomilo už loni na jaře a jak to vypadá, letos se opět projevil. Tak jen doufám, že rozpadaní té mé sedmičky už skončí a nestane se z toho nový "svátek" jara.

Jsem řádně pojištěná, takže jsem vyrazila na zubní pohotovost. Hned za dveřmi si člověk vzal igelitové návleky na boty. Bojím se, že jednorázové..no, má představa o skvělém eko Švédsku se mi tady s mnoha zkušenostmi pomalu rozplývá. Na recepci se mě slečna vyptala na všechny kontaktní údaje a poté požádala o vyplnění dotazníku o mém zdravotním stavu. Sice ve švédštině, ale zároveň jsem ve fólii dostala překlad otázek do angličtiny a jiných jazyků - pěkné! A s číslíčkem jako v bance usedám ke stolečku s křesílky. Šla sem na řadu hned po pacientovi, co byl v ordinaci.
Včekárně si mě vyzvedla mladá lékařka, pak si v ordinaci napsala něco do pc, ještě si u mě potvrdila alergie a takové, zrentgenovala mi zub (to bylo hustý, má tlačítko na rentgen venku z ordinace, aby nezapomněla při rentgenování vylézt, nebo možná aby pacientům nedocházel pravý důvod jejího odcházení a mysleli si, že to dělá kvůli tomu spínači). Nicméně, asi po 10 min pobytu v ordinaci s ní se najednou v ordinaci teprve objevil lékař a já pochopila, že to byla sesta.

A jaké měly zlepšováky oproti tomu, co znám od mojí zubařky?

1. měli takovou spirálku - umělohnotnou a z profilu plochou, na výšku tak 6 cm - tu mi zahákli do pusy a ta mi celou dobu (bezbolestně) držela jazyk na jedné straně!
2. taky mě umrtvovali pusu, a to celkem 4x. Vždycky řekl: "A kdyby to náhodou bolelo, hned mi řekněte!" Já sem toho moc s tím jazykem na straně a vrtačkou v puse říct nemohla, ale on to vždycky z těch "eeemmm" nak pochopil:)
   (moje zubařka mě teda už taky někdy umrtvila, ale většinou se to moc neřeší)
3.  Když ten zubař začal vrtat, furt jsem čekala, až řekne: "Vypláchněte si.", ale nic. A pak mi to došlo. Nade mnou se sklaněla totiž i sestra a ta měla na starost "luxovat". Totiž, měla takovou trubičku a vysávala mi s ní paralelně s zubařovým vrtáním všechno z pusy - kusy zubu a plomby, co bylo odvrtáno, sliny a tak vůbec. Výsledek je, že žádné "Vypláchněte si" nepřišlo. Jistě je to úspora lékařovým časem, z mého pohledu pacienta ale spíš krok zpět. Pro mě to znamenalo tu dobu stresu mít bez přestávek (, kdy si člověk nejen vypláchne, ale hlavně si při nich oddechne...) a ještě okořeněnou dvěma nade mnou se sklánějícími hlavami místo jedné.
4. Co bylo na závěr pěkné, že jsem dostala do ruky svůj rentgenový snímek stejně jako papír se svoju diagnozou a co mi dělali. Také jsem na oplátku získala účtenku (kde bylo přesně rozepsáno, kolik za co). Celkem 1015 SEK (cca 2500 CZK). No buďme rádi, že jsem pojištěná.

A tak skončila mé exkurze do švédského zdravotnictví. Byli milí a závštěva celkem zajímavá, ale pevně doufám, že mě žádná další něčeká.

Pozvali jsme onehdy naše oddělení z práce k nám domů (=k nám EVS dobrovolníkům) na house-warming party (kolaudaci). Vyhlásili jsme ji zároveň jako "international evening", kde se bude každý prezentovat svým národním jídlem. Jožin ze Slovenska zvolil bramboráky, takže moje oblíbené české jídlo (jedno z mála) bylo zabráno. Nakonec jsem se rozhodla pro plněné bramborové knedlíky s kysaným zelím a cibulkou a jako dezert servírovat štrůdl.
Bramborové těsto v prášku (njn, my líné ženy..) se mi bohužel nepodařilo sehnat. Chvíli jsem uvažovala nad jeho výrobou z instantní bramborové kaše, ale s nutkáním prezentovat svou zemi důstojným způsobem jsem se nakonec rozhodla pro výrobu OPRAVDICKÝCH knedlíků. Ježto netuším, jak dlouho se takové plněné bramborové knedlíky vaří, výsledek nebyl okouzlující. Ale zase jsem to narozdíl od svých spolubydlících stihla připravit "skoro" včas (chápejte 20 min. po příchodu hostů:)

Jaké ale bylo moje překvapení, když Švédi začali na moje české knedlíky:"Jeee, to jsou normalní kroppkakor, to známe, to je ale švédské! A vevnitř je vepřové maso. A jí se to se zavarenejma brusinkama!" Dost marně jsem se snažila vysvětlit, že žádné brusinky, ale se zelím a cibulkou se jí. No nakonec si je všichni nandali dle mého českého návodu.
Druhý zábavný okamžik nastal, když jsme se dostali k překladu názvů. Moje "Hairy dumplings" znělo asi stejně blbě jako jejich "Body biscuits" (tělní sušenky).

Celou story musím doplnit o zkušenost, kdy jsem v jídelně u Ericssonu měla k obědu de facto bramboráky. Byly bez majoránky a kmínu, zato k nim opečená slanina a brusinky. Prý švédské typické Raggmunk (v překladu "vlasatý mnich").

Takže, popravdě, se Švédama jíme to samé, akorát oni cpou ke všemu brusinky:)

-------------
recept na Kroppkakor
recept na Raggmunk

Fettisdagen, tedy Fet + Tisdag, je ve zkratce poslední žrací úterý před Velikonoci.

Tedy jinak řečeno, poslední den, kdy se smíte najíst, než nastane 40ti denní předvelikonoční půst. Nejsem si jistá, jak moc se tady ve Švédsku drží půst (myslím, že ne), ale na Fettisdagen myslí všichni. Nicméně, většina lidí ve Švédsku netuší důvod této oslavy, a na dotaz ohledně jeho původu se snažili mlžit něco kolem oslav jara! Ačkoli tady téměř každý patří k protestanské církvi, nijak zvlášť se tu víra nepraktikuje a povědomí dost bída.

Co ví ale o Fettisdagen každý Švéd, jsou semlor (1 semla - jednotné číslo je dobré znát proto, že 1 semla, narozdíl od Vienetty, stačí). Semla je stručně řečeno bulka s kardamonem, které uříznete vršek a vydlabete. Vevnitř vymažete marcipánem a naplníte spousto-spoustou velmi tučné nesladké šlehačky. A na závěr přiklopíte tím uříznutým vrškem a ještě pocukrujete. Jak říkám - dáte si jednu a ještě týdem potom nemusíte jíst. Takže se nedivím, že se semlor správně mají jíst jen jeden den v roce. (Ale money jsou money, takže cukrárny je prodávají už od Vánoc!)
Vřele doporučuji ten zážitek! V zimě je třeba se obalovat! :)

Zdroje pro tento článek: několik snězených semlor, švédští kolegové a http://sv.wikipedia.org/wiki/Fettisdagen.
Více v aj na www.sweden.se

Měla jsem tu výhodu, že jsem vlakem jela služebně. Švédské vlaky totiź jinak nejsou finančně úplně záležitostí pro dobrovolníky z východní Evropy:(
Jakto? V každém vlaku existuje určité množství nejlevnějších, méně drahých, více drahých.... až nejdražších sedadel / jízdenek. A systém je stejný jako bývá u letenek - kdo dřív přijde, levnější koupí. Je ovšem potřeba přiznat, že i nejlevnější jsou výrazně dražší než v Čechách.
Např: Stockholm - Uppsala: cca 70 km, 50 min = 80 SEK = cca 200 CZK.
Když jsem jela já,tak to bylo bookováno poměrně pozdě, takže cesta Stockholm - Malmö (jednosměrná) vyšla asi na 700 SEK (cca 1750 CZK), a to jsem měla slevu pro mládež (do 25 let). Naštěstí jsem to neplatila.
Ale upřímně, zase je vidět, že si člověk platí i za ten komfort. Lístek je vždy rovnou na konkrétní místo a podívejte se sami, s takovýmto vybavením je cestování radost.

(wifi internetové připojení k dokoupení)
Také musím říci, že je obvyklé zastavit se po cestě v jídelním voze. Jednou se mi stalo, že vlak měl skoro 2 hodiny zpoždění a moji Švédi z práce se tvářili, že je to katastrofa a že se to nestává. Navíc platí, že pokud má vlak více než 60 min zpoždění, pak cestující dostanou zpět 100 % jízdného. To jsem zvedavá, co by se stalo, kdyby tohle zavedly ČD:)
A jací jsou Švédi cestující? Ve vlaku příjemní. V metru a jine Stockholmské MHD velmi draví. Na autobus se sice stojí ukázněně ve frontě, ale nástupy do metra jsou totální tlačenice. Skutečně je potřeba se drát, protože jinak se často ven nemáte šanci dostat.

Tak jsem onehdy dostala chuť na českou kuchyni. Teda hlavně na bramboráky. To jsem jestě netušila, jak to bude náročné. Takže zde nabízím recept na improvizované švéské bramboráky.

Nemáte struhadlo, takže brambory na kousíčky nakrájíte. Přidáte vajíčka, trochu mléka a mouku (není jasné, jaká mouka to je:). Potom těsto osolíte. Česnek jsem našla. juchuu. Kmín nemáme doma, takže nic. A majoránka? Zkuste si jí ve Švédsku koupit. No nakonec muselo posloužit provensálské koření.
Pak už jen osmažit jako obvykle.

Hlad je nejlepší kuchař, ale tentokrát tam rozdíl oproti normálu byl znát:)

Z Malmö do Lundu je to 20 minut rychlíkem. Ale tady ve Švédsku se říká, že musíte přejet půl světa, abyste se dostali z jednoho do druhého.

Díky pracovní cestě na víkend do Kristianstad jsem získala lístek na jih. Pak už stačilo vzít si jeden a půl dne náhradního volna předtím, přebookovat lístek z pátku odpoledne na čtvrtek 5:21 a donutit se vstát ve 3:30. Nočním busem jsem se dostala na nádraží, načež se ukázalo, že nádražní budova je ještě zavřená. A protože v klidu nepostojím (zejména pokud je pod nulou), následovala procházka mrazivým nočním Stockholmem. Aby mi čas lépe utíkal, vytvořila jsem několik rozmazaných tmavých fotek (zimou klepající se ruce a dlouhý čas focení ve tmě není dobrá kombinace:)
Nakonec jsem tedy dorazila na vlak. Švédské vlaky budou myslím na sampostatnou kapitolku.

Po 5 hodinách jízdy, resp. asi 600 km jihozápadním směrem, jsem dorazila do Malmö, region Skåne. Najdete ho v nejspodnějším cípu Švédka, žije tu více než 1 mil lidí a hustota obyvatel je kolem 100 ob./km2, tedy několika násobek toho, jak je to ve většině Švédska. Naběhla jsem na infocentrum a doplnila svoje předem zjištěné informace o mapičky a praktické info. A vyrážím na Turning Torso (190m vysoká věž, kterou uvidíte na každém pohledu z Malmö) a poté k moři s výhledem na Öresundsbron, kde jsem si dala sváču a pozorovala moře až do téměř úplného umrznutí. Öresunsbron je 15,4 km dlouhý most spojující Švédsko a Dánsko, resp. Malmö a Kodaň. Když si sednete na břeh moře v Malmö, dohlédnete obrysy Kodaně! Takže zas až tak kulatá ta Země být nemůže:)

Rozhodla jsem se, že je třeba se zahřát a naběhla na zámek - Malmöhus slott. Zámek moc pěkný, v jeho areálu se nachází spousta muzeí, tak jsem to největší zámecké prošla. Jak vypadají pokoje na zámcích my Češi víme, takže jsem se rychle propletla až k historické části, dobovému životu a bitvám. Nebudete mi to věřit. Za celou dobu, co jsem se po muzeu procházela, jsem potkala celkem tak 5 lidí. A oblast bitev a dobového života byla tak věrně zobrazená a hlavně ozvučená, že jsem se musela doooost přemlouvat, abych pokračovala v prohlídce (o samotě). Výborné, takhle pěkně "bezrizikově" jsem seuž dlouho nebála. Ve zbytku dne jsem stihla ještě navštívit St Petri kyrka (kostel), hlavní máněstí,  a nějaká ta muzea...
A dorazila na šestilůžák na hostel, kde k mé radosti na pokoji nakonec nikdo další nespal! :)

Říkali mi, že Lund je tak na půl dne. Myslím, že to je úplná pravda, ale musím říct, že je moc pěkný. Je to takové město stylu Oxford nebo Cambridge - menší, staré, s atmosférou a spousta mladých lidí kolem. Dokonce prý asi 1/3 lidí ve městě jsou vysokoškoláci. Je to moc pěkná procházka po městě, všude ty staré univerzitní budovy, Domkyrkan (obrovská katedrála)...opravdu velký rozdíl oproti Malmö.

Říká se: kdo má rád Lund, nelíbí se mu Malmö a naopak. Mě se líbilo oboje.

Koukněte na moje fotky z Malmö nebo z Lund.

Z Finska vím, že severské národy prodávají v obchodech nápoje jen do určitého procenta alkoholu. Tady je to myslím 2,5 % alkoholu, takže ani pivo ani cider si v supermarketu nekoupite. Výrobci to ale nevzdavaj a vyrabí i spešl pivo a cider, který mají míň, takže se můžou prodávat v normálních obchodech.
Ale zpět k alkoholshopu. Zaprvé - zavírají standardně v 17:00 nebo 18:00. Takže vzpomenout si po cestě z práce nebo prostě večer, že máte chuť na večeři se sklenkou červeného... můžete si to leda naplánovat na druhý den.
Výběr je v alkoholshopech pestrý. Najdete tam od kažného druhu alkoholu spousty značek (tyhle obchody nebývaj úplně malé:). Ceny jsou pro Čecha dost vysoké. Na druhou stranu, v poměru k cenám jiného jídla a pití tady, vychází tak stejně jako v ČR. Tedy aspoň v obchodě. To mě tedy dost překvapilo. Mluví se o tom, jak je tu alkohol děsně drahý, ale ve skutečnosti je tu drahé všecko, takže alkohol nijak zvlášť nevybočuje:)
Takže například: cider 0,5l za 14-18 SEK, pivo velmi podobně. Víno bylo rozděleno do 3 kategorií: do 70SEK, 70-100SEK a nad 100SEK. Nutno přiznat, že i v nejvyšší cenové kategorii jich bylo opravdu dost.
Já jsem zamířila samozřejmě rovnou k ciderům. Měli jich spoustu, o tom ale až někdy jindy, tak jsem si vybrala můj oblíbený hruškový Kopparbergs (který btw. můžete koupit v Čechách v Ikei v nealko podobě) a spokojeně odkráčela domů. A ještě spokojeněji popíjela večer u filmu. Mňam!